Je svatební focení nejtěžší fotografická disciplína?

Článek popisuje důvody, proč se svatební fotografování může řadit k nejtěžším fotografickým žánrům. Tyto důvody jsou nejdříve uvedené na začátku v přehledném seznamu a následně jsou podrobněji rozepsány v jednotlivých kapitolách.

Je svatební fotografování nejobtížnějším fotografickým oborem? Mnoho svatebních fotografů vám řekne, že ano. Čas od času mluvím i s fotografy, kteří už někdy v minulosti fotografování svateb zkoušeli, ale odešli od toho právě z důvodu, jak je to obtížné, nevděčné nebo že se tím prostě nedokázali uživit. Já si osobně myslím, že není férové a objektivní pokládat svatební focení za zcela nejtěžší fotografický žánr, ale mezi nejobtížnější rozhodně patří.

K tomu je potřeba zmínit přístup svatebního fotografa. Svatba se dá samozřejmě nafotit jak dobře, tak i ledabyle, špatně. Svatbu může fotit člověk bez jakýchkoli znalostí a zkušeností na běžný mobil, udělat pár snímků pro dokumentaci, dobře se najíst, napít a je to. V celém článku mám ale na mysli profesionální výstup, s opravdovou snahou svatebního fotografa, který do toho dává maximum ze sebe, využívá svých znalostí, svoji energii i srdce.

Co může být náročnější než focení svateb? Dokážu si představit, že cokoliv, vždycky totiž záleží na úhlu pohledu, je to zavádějící otázka. Například fotograf šplhající po horách by dokázal nějakým způsobem nafotit svatbu – ale naopak svatební fotograf, který nemá horolezecké schopnosti, by na druhou stranu vůbec nedokázal nafotit snímky z obtížně přístupných hor. Co je teda obtížnější?

Řekněme si, co může být na svatebním fotografování obtížné:

  1. Neopakovatelnostneopakují se jednotlivé akce, zopakovat se nedá ani celý svatební den
  2. Omezený čas – svatební fotograf musí být rychlý, nezápasit s technikou, odolávat časovému stresu
  3. Soustředěnost – fotograf musí být velkou část dne soustředěný, připravený a pohotový
  4. Nepředvídatelnost – nedá se dopředu naplánovat počasí ani lidské chování spousty zúčastněných lidí, dochází k neplánovaným situacím
  5. Nemožnost přesunout termín termín svatby se nedá přesunout např. kvůli počasí – u jiných druhů focení stačí často počkat na jiný den; fotograf si nemůže vzít den volna, ani když se cítí unavený nebo nemocný
  6. Přesuny z místa na místo – občas dochází na svatbách k rychlým přesunům z místa na místo, dochází tak k extrémním změnám světelných podmínek
  7. Nervozita – fotograf musí čelit nejen svému vlastnímu stresu, ale někdy i stresu svatebních hostů
  8. Komunikace – svatební fotograf se musí umět postavit před skupinu lidí a komunikovat s nimi
  9. Empatie – fotograf by měl být empatický, aby zpříjemnil den svatebčanům a zachytil i to „neviditelné“
  10. Nezkušenost svatebčanů – svatební fotograf má obvykle před sebou lidi, kteří se neživí jako modelové a nevědí, jak se před fotoaparátem chovat
  11. Psychická náročnost – svatební fotograf domlouvá několik svateb zároveň, za všechny fotografie nese na sobě tíhu zodpovědnosti
  12. Fyzická náročnost – ačkoli se to nemusí zdát, svatební fotograf toho umí hodně naběhat, ve vedru, s těžkou technikou, někdy bohužel o hladu a o žízni
  13. Délka fotografování – není výjimkou, že celodenní fotografování může trvat třeba 16 hodin; navíc druhý den může následovat hned další svatba a na fotografovi nesmí být znát únava
  14. Nároky na kvalitu – svatební fotografování bývá pro novomanžele nejdůležitější focení v životě – někdy jediné profesionální, svatební den je často jejich nejdražším dnem, nároky na kvalitu výsledných fotografií jsou proto obrovské
  15. Nároky na techniku – fotograf by měl mít spolehlivou technikou, která mu umožní focení i v nepříznivých podmínkách, v nedostatku světla, atd., měl by mít s sebou také záložní techniku pro případ poruchy
  16. Všestrannost – při svatbě se fotograf dostane k focení rozmanitých žánrů: makro fotografie a produktová fotografie detailů, zátiší, reportáž, portrét, skupinové fotografie, architektura, krajina, jídlo, umělecká fotografie, noční fotografie s ohňostroji ad.
  17. Neideální podmínky – ve tmě, smíšené barvy světla, malé prostory, mnoho lidí, omezené možnosti měnit světelné podmínky a prostředí
  18. Organizace – plány jsou potřeba komunikovat s nevěstou a ženichem, s koordinátorkou, moderátorem, je potřeba znát čas západu slunce, délku skupinového fotografování a mnoho dalších věcí
  19. Zkušenosti – fotograf musí vědět, jak bude svatební obřad a celý den probíhat, na co se ve který okamžik zaměřit, co funguje a nefunguje
  20. Čas na zpracování – lidé si často neuvědomují, že zpracování velkého množství fotografií může svatebnímu fotografovi zabrat několikanásobně více času než samotné focení – přitom je na fotografa opět kladen tlak, aby fotografie dodal co nejdříve
  21. Velká konkurence – svatební fotograf musí umět vyniknout v konkurenčním davu
  22. Okamžik rozloučení – pro svatebního fotografa může být těžké odejít ze svatby :-)

1) Svatební den se nedá zopakovat

„Jejda, já nestihl zvednout foťák, můžete tu kytici hodit znovu?“

Události svatebního dne se jen těžko opakují nebo je nelze zopakovat vůbec. Existují svatební fotografové a kameramani, kteří neváhají požádat o zopakování nějaké akce, jen aby získali lepší záběr. Například při oblékání ženicha ho požádají o rozvázání tkaniček bot a o znovuzavázání. Zažil jsem i zopakování průchodu špalírem a házení rýže (trocha rýže zbyla). Ačkoli v takových chvílích může být na to čas, obvykle vidím, jak nálada lidí před fotoaparátem rázem klesá. Osobně mám raději přístup focení „na první dobrou“, přestože první snímek nemusí být ideální. Ze svatby by podle mě neměla vzniknout fotografická show a události by měly plynout volně pokud možno bez přerušování a velkých zásahů fotografů. Lidi si jednak chtějí užívat svatební den, nejsou tam kvůli focení a jednak přílišné vstupy fotografa mohou být znakem jeho neprofesionality a ztrácí tak respekt lidí kolem sebe. Samozřejmě záleží na vzájemné domluvě a taky na tom, jestli rušivý vstup fotografa je opravdu cestou k něčemu lepšímu nebo pouze zbytečným vyrušováním.

Zachycení prvního manželského polibku

Typickým příkladem neopakovatelnosti na svatbě je určitě první novomanželský polibek a v podstatě celý svatební obřad. Svatební fotograf už zná posloupnost událostí při obřadu, a tak by se mohlo zdát, že vyfotit první polibek je jednoduché. Život ale občas přichystá zajímavé situace, ze svých zkušeností pár zmíním:

  • První manželský polibek může proběhnout „bez varování“, bez slovní výzvy oddávajícího (platí spíš pro církevní obřady). Když se to zároveň spojí s tím, že polibek přijde s dlouhou časovou prodlevou po výměně prstenů, tak fotografovi nezbývá než ostražitě čekat a čekat…
  • Při novomanželském polibku se může kolem nevěsty a ženicha nahrnout dav rodinných fotografů nebo cizí kameraman. Jednou se mi to stalo i na nečekanou výzvu samotného oddávajícího! Tady částečně pomáhá předchozí domluva na předsvatební schůzce, ale i přesto k takovým situacím občas nečekaně dojde. Jednou jsem se zúčastnil obřadu, kde byli tři (!) rodinní hobby fotografové. V průběhu obřadu se mi ulevilo, že fotí zpovzdálí nebo ze svojí židle mezi hosty. Ale jakmile došlo na výměnu prstenů a polibek, nahrnuli se všichni do stejného místa dopředu a já musel doslova pod ně vskočit, abych důležité snímky ulovil. Kdoví, jestli těm třem se nějaký výsledek povedl…
  • Technické potíže. Jak známo, technické potíže přicházejí v nejméně vhodných chvílích. Závěrka fotoaparátu může vypovědět poslušnost, automatické ostření může přestat fungovat, pozlobit může i zápis na paměťovou kartu atp. Jednou se mi kdysi stalo, že jsem si nešikovně dýchl do hledáčku tak, že se na pár vteřin zamlžil a já přes něj nic neviděl. V běžné situaci by to nebyl problém, ale s blížícím se polibkem nezbývalo než chytit do ruky druhý fotoaparát. To je jeden z důvodů, proč nosit na svatby záložní techniku a mít ji při obřadu připravenou v pohotovosti.

Pokud má pak polibek podobu téměř bezkontaktní platby, kdy se k sobě rty přiblíží zhruba na setinu vteřiny, je to i pro profesionálního svatebního fotografa zajímavá výzva. Dá se první polibek zopakovat? Nedá, byl by totiž už druhý ;-)

Neplánované události v průběhu svatebního dne

Kromě plánovaných událostí svatbu provází hlavně řada nahodilých událostí, na které svatebního fotografa nikdo předem neumí upozornit. Fotograf tak musí často předvídat, naslouchat intuici a zkušenostem, aby byl připravený zachytit něco zajímavého, co se stane v příští vteřině. Když už jsem psal o prvním polibku, občas se stává, že po nasazení prstenu nevěstě už nedočkavý ženich nečeká na svůj prsten a vrhá se k polibku dřív než má. Je to vlastně poslední předmanželské políbení :-) Taková situace rozesměje všechny přítomné, a přestože trvá jen pár vteřin, fotograf je „povinen“ zachytit i tuhle událost, protože je to jeden z důležitých spontánních okamžiků, které spoluvytvářejí celý den. V průběhu svatebního obřadu se fotografovi zkrátka vyplácí být hodně ostražitý :-)

Nahodilé události mohou přijít i kdykoli jindy v průběhu svatebního dne. Někdy může být pak těžké najít rovnováhu mezi tím být jako ostříž, nedávat prst ze spouště fotoaparátu, ale na druhou stranu nepůsobit příliš rušivě, nemířit neustále fotoaparátem do obličeje svatebních hostů. Některé okamžiky trvají opravdu zlomky vteřin a čím více se jich povede zachytit, tím hodnotnější reportáž vznikne. Zkušenosti svatebního fotografa často pomohou těmto okamžikům předcházet. Například svatební fotograf už ví, že při podpisu svědků na konci obřadu se cítí novomanželé poprvé po delší době mimo pozornost všech lidí, jdou k sobě a projevují spolu zajímavé emoce. Nebo že při jedení polévky ze společného talíře se často nabízí jedinečná možnost, jak zblízka zachytit smějící se rodiče, kteří pozorují svoje děti. Nebo že se vyplatí po rozkrojení svatebního dortu ještě chvíli setrvat, protože můžou přijít okamžiky, kdy ženich v mžiku olízne nůž nebo s ním udělá jiné zajímavé gesto…

Opakování při párovém svatebním fotografování

Párové fotografování, kdy nevěsta se ženichem jdou sami s fotografem, aby vytvořili při lépe kontrolovatelných podmínkách pěkné (nejen) portrétní fotografie, je asi nejlépe opakovatelnou částí svatebního dne. Fotograf v podstatě situaci řídí a je na něm, kolikrát nechá nějakou scénu zopakovat, aby získal kvalitní výsledek, pro který si ho klienti najali. Osobně ale ani tyhle činnosti téměř nenechávám opakovat, protože opakování je nuda a já chci, aby se novomanželé především bavili. Pokud se něco nedaří, nesnažím se opakováním dosáhnout dokonalosti, ale spíš přejdu k něčemu dalšímu. Kdybych to neudělal a stále bych všechno opakoval, srazil bych nejspíš nejen náladu nevěsty a ženicha, ale i jejich důvěru ve mně a sebevědomí, protože by mohli začít mít pocit, že se něco nedaří.

Proč si nezopakovat rovnou celý svatební den?

Výše jsem napsal, že jednotlivé události svatebního dne se dají často jen těžko opakovat. Netřeba říkat, že zopakování celého svatebního dne je taky spíše fantazie. Narážím tím na situaci, kdy by se svatebnímu fotografovi zachtělo ztratit, zničit nebo jiným způsobem přijít o paměťové karty se všemi fotografiemi. Ačkoli se to může zdát jako lákavá představa, devět z deseti fotografů doporučuje nedělat to :-) Ano, už jsem slyšel i o situaci, kdy se právě z tohoto důvodu svatba opakovala (a pak se mimochodem našli i snímky z „prvního pokusu“ svatebního dne), ale ruku na srdce – chceme do toho někdo jít?

2) Svatební fotograf má na focení omezený čas

„Petře, doufám, že jsi stihl ráno vyfotit prsteny, šaty, obřadní místo, dekoraci v místě hostiny, příjezd a zdravení hostů, oblékání nevěsty, oblékání ženicha, naše běhající pejsky a hosty připravující večerní párty stan?“

Spousta svatebních fotografů považuje za nejnáročnější na focení svateb skutečnost, že události svatebního dne běží rychle za sebou a na všechno je relativně málo času. Není divu, samotní svatebčané se mi často na konci dne svěřují, jak jim celý den rychle utekl. Zkrátka co je hezké, to běží rychle, pro svatebního fotografa to ale znamená ztížení práce.

Časový stres

Kdo rád pracuje v časovém stresu? No dobře, někdy je to jediná možnost, jak se donutit něco udělat :-) Ale v případě fotografování svateb to vůbec nepomáhá. Pokud je na focení málo času, fotograf se musí spokojit s prvním výsledkem, není čas zkoušet něco dalšího. Pokud je více času, fotograf se může psychicky uvolnit (jsme přece jenom lidi), v klidu se přemýšlí a vytváří (alespoň mně) lépe než ve spěchu a ve stresu, že se něco nestihne.

Pokud jako fotograf vím, že nemám času nazbyt, fotím tzv. „na jistotu“. Tzn. že fotím pouze osvědčenými postupy a spokojím se s prvním uspokojivým snímkem. Pokud ale vím, že si to z hlediska času mohu dovolit, otevírá se mi prostor pro větší kreativitu. V tom případě pak zkouším více snímků stejného tématu, mohu více experimentovat a někdy takové tvoření vede k opravdu zajímavým výsledkům, nejsou to tuctové fotografie.

Úspora času s dokonalou znalostí techniky

Oblíbená rada pro (nejen) svatební fotografy zní, že by měli ovládnout svůj nástroj (fotoaparát) i poslepu. Svatební fotograf by měl mít minimálně dva fotoaparáty. Pokud jsou to stejné modely, pak se dá ovládání poslepu naučit snadněji, není to ale samozřejmě podmínkou. Svatba je natolik důležitá událost, že učení v průběhu akce sem zkrátka nepatří. Svatbu by měl fotit pouze fotograf, který už má technické znalosti dobře naučené. Na svatbě není čas listovat manuálem a hledat v nastavovacím menu fotoaparátu kdejakou položku. Vím, že si někteří fotografové  osahávají fotoaparát při každé příležitosti, zvlášť když je nový. Když fotograf zrovna nefotí, někam se přemisťuje, někde čeká atp., tak osahává tlačítka, jako by to byl jeho největší fetiš (pravděpodobně je :-)) Tak se naučí přirozeně cítit vzdálenost a rozmístění tlačítek, takže samotné ovládání během akce je pak přirozené, plynulé, bez přehmatů a zoufalého hledání.

Rychlost rozhodování a předvídání

Rozhodnutí fotografa před začátkem svatební hostiny

Často je potřeba rozhodovat se velice rychle. Napadá mě situace, kdy po svatebním obřadu dorazím do restaurace jako první a mám jen pár minut na to, abych vyfotil svatební tabuli, dekoraci a celé prostory pro hostinu, dokud ještě na místo nepřijdou svatební hosté. Mnohdy je dekorace dost drahá a je určitě žádané ji dobře zdokumentovat – dokud ji hosté nezpřehází, dokud nerozhází dokonale seřazené židle a sklenky dlouhého stolu, atd. Na druhou stranu svatební hosté už se postupně shromažďují před vchodem do restaurace a během okamžiku má přijít na řadu venkovní přípitek a tradiční rozbití talíře. Takže co udělat, pokud nemám k sobě druhého fotografa a nechci události dlouho zdržovat: přijdu na místo, zhodnotím světelné podmínky (intenzitu, směr, barvy světel), co nejrychleji se rozhodnu, co je na místě nejdůležitější vyfotit a bez meškání začnu fotit. Vyfotím celek, pak začnu obcházet stoly jeden za druhým a fotím detaily, květinovou výzdobu, svíce, jmenovky, jídelní lístky, sklenice, cokoliv je vidět, co je hezké, co dalo práci nebo sebralo peníze :-)

Rozhodnutí fotografa před začátkem svatebního obřadu

Ještě lepší příklad bleskurychlého rozhodování přichází na místech svatebních obřadů, obzvlášť pokud fotím na místě poprvé v životě. Je potřeba vždycky zvážit směr a další vlastnosti světla, jaké pozadí na fotkách hezky vynikne, představit si, kde budou stát ženich s nevěstou a svědci, odkud budu fotit já. Pozice pro fotografa je tady o to důležitější, že během svatebního obřadu může být každé přemístění rušivé. Ano, viděl jsem sice fotografy a kameramany, kteří se při obřadu pohybují zcela volně, zcela ignorují obřadnost chvíle, vytahují z brašny techniku (s hlučným rozepínáním zipů), upravují stativy, přecházejí sem a tam přímo před očima svatebních hostů, i když jim třeba vrže podlaha pod nohama nebo dělají jiný hluk. Nedivím se pak některým oddávajícím, když všem fotografům kvůli špatným zkušenostem striktně vymezují místo, kde se musí pohybovat (stát), aby nerušili. Fotograf by měl už vědět ideálně dopředu, ve kterých chvílích se přemístí a svůj pohyb omezit na minimum, pokud to není vyloženě nutné.

Při obřadu se všechno děje relativně rychle, obzvlášť při civilních obřadech, které jsou jen na pár minut. Svatební fotograf by měl mít dopředu jasnou představu o tom, jaký bude průběh svatebního obřadu, aby se dokázal na všechno připravit s předstihem.

  • Odkud bude přicházet ženich?
  • Odkud nevěsta?
  • Bude někdo z přátel hrát při příchodech na hudební nástroj?
  • Ze které strany bude ženich vyhlížet přicházející nevěstu?
  • Přijdou družičky?
  • Bude mít někdo z rodiny při církevním obřadu proslov?
  • Přinese snubní prsteny ke konci obřadu nějaké dítě?
  • Na kterou stranu se otočí snoubenci při nasazování prstenů?
  • Na kterou stranu se otočí novomanželé při podepisování?
  • Bude přípitek na konci obřadu?
  • Bude nalévat z láhve někdo z rodiny?
  • Ze které strany budou přicházet gratulující hosté?
  • Bude hned následovat špalír?

Znalost odpovědí na všechny tyhle a další otázky je klíčová k ušetření času, resp. k tomu, aby svatební fotograf nepromeškal záznam důležitých okamžiků.

Pak existuje mnoho dalších událostí v průběhu svatebního dne, kdy je velmi užitečné předvídat nebo ze zkušenosti tušit vývoj v následujících vteřinách. Při oblékání svatebních šatů – co bude v záběru, co uklidit ještě před začátkem oblékání, kterým směrem nevěstu otočit v závislosti na světlu atd. Při prvním novomanželském tanci – kdy přijde nějaká otočka nebo záklon? Kdy se otočí tanečníci směrem ke mně? Při hodu kyticíodkud fotografovat, jak rychle vyběhnout směrem ke slečnám chytajícím kytici. Příkladů by mohlo být mnoho. Psal jsem hlavně o tom, odkud fotograf fotí a co fotí, ale těch nutných rozhodnutí je samozřejmě celá řada – jakou zvolit techniku (často je potřeba rozhodnout už před začátkem akce, pak už totiž nemusí být čas nebo příležitost na výměnu), jakou kompozici zvolit (není čas zkoušet deset různých kompozičních řešení), jakou zvolit expozici, ohnisko, atd.

Úspora času s asistentkou fotografa

Asistentka fotografa (nebo asistent – abych byl genderově korektní – hmm… nebo asistentka fotografky nebo asistent fotografky…) může fotografce/fotografovi nejen ulehčit práci a nosit mu pití, ale kromě dalších výhod může taky ušetřit čas. Mně osobně asistentka (konečně nemusím psát asistent, protože asistenty mužského rodu při focení nepoužívám :-)) ušetří nejvíc času ráno, při dopoledních přípravách. Je to čas, kdy fotím detaily předmětů, šaty, střevíce, šperky, prsteny, květiny ad. Člověk všechny tyto věci neunese najednou a často je fotím venku, kam jsou potřeba odnést – a pak zase přinést zpátky k nevěstě/ženichovi. Představa, že bych si třeba zabalil prsteny a mokré květiny do svatebních šatů a vynesl to všechno v jednom zamotaném klubíčku ven je sice zajímavá, ale asi by z toho pak úplně všichni šťastní nebyli. Abych nemusel lítat sem a tam, může mi dopravu předmětů jednoduše zajistit asistentka a já se můžu mezitím plně soustředit na focení. Asistentka může i pomáhat s aranžováním předmětů, rovnáním šatů a dalších věciček z nepochopitelného (a samozřejmě úžasného) ženského světa, tkaniček, mašliček, opasků, přezek a jiných ozdůbek.

Párové fotografování je sice někdy časově volnější, ale ne vždy – někdy je na něj podle plánu vymezeno jen pár minut. I v tomto případě se vyplatí mít po ruce šikovnou asistentku (nebo šikovného asistenta), která pomůže s:

Během fotografování se tak stihne více záběrů, zároveň se focení stane plynulejším, takže z toho mají všichni lepší pocit a může se to projevit i na výrazech obličejů lidí před fotoaparátem.

Úspora času s vypracovanými postupy

Některé osvědčené postupy může fotograf používat znovu a znovu na různých svatbách. Ne všechno opakování snižuje kreativitu, může to naopak značit zkušenosti a profesionalitu. Ušetřený čas se dá právě naopak použít ke zvýšení produktivity a kreativity. Už vím, že na každé svatbě se většinou najde někdo, kdo bude požadovat tradiční portrét, takže fotím variace:

  • ženich & nevěsta dohromady
  • ženich zvlášť zepředu
  • ženich zvlášť zboku
  • nevěsta zvlášť s kyticí zepředu
  • nevěsta zboku
  • nevěsta zezadu (aby vyniklo provedení zadní části šatů)
  • atd. atd.

Dokážu pak vyfotit celou sérii důležitých fotografií během pár chvil, aniž bych musel vymýšlet obsah na každé svatbě znovu. Jak se říká: proč znovu vynalézat kolo. Osvědčené postupy nejen šetří čas, ale redukují i počet chyb (např. že se na nějakou vysněnou fotografii zapomene, atd.). Znovupoužití zavedených postupů se dá použít různě, např.:

  • v nastavení svého vlastního expozičního režimu ve fotoaparátu
  • v pořadí fotografování předmětů (nejdřív šaty, potom ozdoby do vlasů,…)
  • v pořadí fotografování skupinek lidí
  • v použití oblíbených světelných podmínek
  • v použití osvědčené techniky
  • výměna paměťové karty a baterií v konkrétním bodu harmonogramu (např. vždy před začátkem svatebního obřadu), atd.

Příprava a plánování jako další cesta k časové úspoře

Plány vznikají proto, aby všechno proběhlo podle představ, bezbolestně, aby se dopředu identifikovala možná rizika spojená se svatebním dnem, aby všechno probíhalo plynule a bez zbytečných časových ztrát. Nejhektičtější částí dne bývají dopolední přípravy před svatebním obřadem, kde mnoho klientů časový plán výrazně podcení. Třebaže nejsem koordinátorka, snažím se na to vždy na předsvatebních schůzkách upozorňovat, ale někdy to stejně nevede zdárně k cíli. Jako fotograf se snažím hlavně o to, aby byly ráno na místě připravené všechny věci, které je potřeba nafotit. Aby se podvazek nehledal hodinu po celém domě. Aby prsteny neměl svědek, který na místě není a přijede až přímo na obřad. Aby se nevěsta nemusela rozmýšlet, které náušnice si v poslední chvíli vybere. Zkrátka všechno co je dopředu připravené, ušetří významně čas. A že je těch nutných příprav na svatbu opravdu dost!

Další pro mě velice důležitá věc je mít připravený seznam skupinek lidí, které je potřeba (většinou po obřadu) vyfotit. Jak vždycky říkám:

  • chybějící seznam = chaos, zhoršení nálady svatebčanů, zbytečné prodlevy času
  • připravený seznam skupinek = organizovanost, zlepšení nálady, plynulé a rychlé odfocení

Podcenění času ze strany klientů

Klienti často podcení časové možnosti svatebního dne. Není se čemu divit, pokud to dělají poprvé, nemají zkušenou koordinátorku a chystají větší svatbu pro hodně desítek lidí. Obvykle zkrátka nemají žádné zkušenosti s tím, jaké jsou rozdíly v chování jednotlivců a davu lidí – že všechny přesuny trvají delší dobu, nemají zkušenosti s délkou líčení, přejezdem kolony aut svatebčanů atd.

Pro mě jako svatebního fotografa přináší podcenění času bolest hlavně ve dvou situacích, které hned vzápětí podrobněji rozepíšu:

  • ráno při přípravách nevěsty
  • při párovém fotografování (portrétní focení nevěsty a ženicha)

Nedostatek času ráno při přípravách nevěsty

Ráno při přípravách se bohužel fáze líčení a „posledních organizačních povelů“ protahuje někdy tak dlouho, že výrazně přesahuje plánem vymezený čas. Bohužel poslední kroky bývají pro fotografie nejvíce atraktivní:

  • obléknutí nevěsty do šatů
  • nasazení náušnic a řetízku
  • připevnění svatebního závoje
  • navlečení podvazku
  • nazutí střevíců
  • použití parfému atp.

Při podcenění času (nebo při nezkušené vizážistce, která líčí donekonečna…) jsou bohužel tyto fotograficky atraktivní „oblékací“ události provedené velice ve spěchu a fotograf má svázané ruce na to, aby výsledek nějak ovlivnil. Navíc výrazy nervozity u všech zúčastněných nabývají vrcholů. Přestože si osobně myslím, že tyhle typy výrazů do reportáže patří, tak vím, že někteří lidé by mě za to nemilovali, protože chtějí vypadat všude příjemně, hezky a v pohodě.

Nedostatek času na párové fotografování

V průběhu dne je často pro novomanžele nejdůležitější spokojenost jejich a svatebních hostů. Lidé mají tendenci (hlavně při levnějším svatebním fotografovi) fotografování upozadit a neposkytnout svatebnímu fotografovi dostatečný časový prostor k vytvoření portrétních fotografií. Ještě by na tom nemuselo být nic špatného, kdyby se ale po svatebním dni priority neměnily – někteří lidé jsou po několika dnech schopní ptát se „jakto, že nemáme žádné portrétní fotografie?“ – přestože na svatbě nechtěli o focení vůbec slyšet. Důležitá je vždycky komunikace, jak na předsvatebních schůzkách, tak i v průběhu svatby. Vím, že některý typ lidí je potřeba vyloženě dostrkat k fotografování, protože ačkoli jim to tak na svatbě nepřijde, jsou pak v dalších dnech za vzniklé fotografie vděční (nebo jim naopak scházejí). Jsou zkrátka lidé různých povah a je důležité všem vysvětlit, že pokud focení nevěnují dostatek času, bude tomu odpovídat i výsledek – přitom nemusí být ovlivněná jen kvantita fotografií, ale samozřejmě i kvalita. Pokud to vědí, nechtějí se fotit a nejsou nároční, je to v pořádku. Pokud jsou ale nároční a požadují určitý výsledek, je potřeba spolupráce na obou stranách.

3) Svatební fotograf musí být soustředěný

Svatební fotograf by měl být velkou část dne soustředěný, připravený a pohotový. Neplatí to jen pro svatební obřad, ale i pro jiné události svatebního dne. Svatební fotograf je vypravěč. Příběh svatebního dne může být vyprávěný stroze, jako dokumentace – tohle se stalo, tady se to stalo, tihle tam byli přítomní. Takový příběh nemusí stát tolik úsilí. Na druhou stranu svatební fotograf může vyprávět i jiné věci: tohle se při tom stalo, takhle se tvářili, tohle cítili, taková byla nálada dne.

Jak zachytit opravdovou náladu dne, aby ji fotografie připomínaly i po letech a aby uměly promlouvat i k lidem, kteří se dané svatby nezúčastnili? Odpovědí je, že fotograf musí mít srdce, musí se umět dívat, nesmí být líný a musí být soustředěný. Jak dlouho se člověk dokáže plně koncentrovat? Vzpomínáte na školní hodiny? Vždycky jste byli plně ve střehu a vnímali, co se děje před tabulí? Nebo jste už vítali zvonění zvonku, kdy začínala přestávka? Soustředěnost je vysilující. A čím déle a více se člověk soustředí, tím více ho to vyčerpává.

Naštěstí svatební den není jedna nepřetržitá událost, kdy by fotograf musel být soustředěný neustále. Má taky svoje přestávky, například u jídla, kdy nikdo nestojí o to, aby kolem něj obcházel svatební fotograf, rušil ho a fotil ho s vidličkou a otevřenými ústy. Bohužel moment hodný zastižení může přijít kdykoliv a je potřeba být na to připravený. Takové momenty se dějí v podstatě stále, jen je potřeba správně se dívat. Háček je v tom, že nestačí mít fotoaparát na stativu namířený jedním směrem, protože zajímavé momenty se dějí na různých místech a jsou k tomu potřeba i nohy (nebo delší sklo).

Takovým typickým paradoxem svatebního fotografování je Zákon pravděpodobnosti výskytu jevu ve vztahu k fotografovi. Nevím, jestli ho už někdo někdy definoval, já sice nejsem úplně vědec :-) ale dovolte mi tady zkusit alespoň naznačit, o co se jedná:

„Pravděpodobnost výskytu určitého důležitého Jevu (vhodného pro vyfotografování) se snižuje přímo úměrně s obrácenou hodnotou součtu blízkosti fotografa a úhlu svírajícího objekt Jevu s osou objektivu fotoaparátu.“

Nojo, já vím, nebyl jsem na školních matematicko-fyzikálních hodinách úplně soustředěný. Ale jinými slovy: tam kde se nachází fotograf, tam je jisté, že se v jeho okolí nic zajímavého nestane a tím jistější je, že se stane něco zajímavého na druhé straně místnosti. Jakmile ale fotograf přeběhne na druhou stranu místnosti, je už příležitost promarněná a zajímavá událost se stane naopak na původním místě :-)

Tenhle „zákon“ je samozřejmě humorná nadsázka. Pozorného čtenáře by mohlo napadnout, že svoji roli určitě sehraje i vztah fotografa k ostatním lidem. Jestli se vzájemně znají, jestli na ně fotograf působí lidsky, přátelsky, atd. Samozřejmě i tohle hraje svoji roli a když namíříte objektivem na cizího člověka, který si je toho vědom, tak se jeho výraz obličeje rázem změní. Tento zákon ale myslím platí velmi dobře i bez této skutečnosti, takže ho doplním poznámkou:

„Důležitá je abstrakce od parametrů určujících vřelost interakce fotografa k okolním osobám.“

Takže když to shrnu, jak to normálně lidsky říkají někteří fotografové: „Nejtěžší je být na všech místech zároveň.“ Velice dobré řešení tohoto problému může být přizvání druhého fotografa na svatbu. Pokud je svatba velká, zúčastní se jí např. 80 a více lidí, pak je vhodné oslovit celkem dva svatební fotografy, kteří spolu umějí spolupracovat, obvykle je to jeden hlavní fotograf, který všechno řídí a komunikuje. K ruce má druhého fotografa, který dle jeho pokynů fotografuje „vedlejší příběhové osy“ a z takových míst, kde hlavní fotograf nemůže být. Například jeden se může nacházet ráno u příprav s nevěstou, druhý fotograf se ženichem. Jeden může fotit příchody na obřad zepředu, druhý zezadu. Jeden fotí hlavní děje (rozbitý talíř, hod květinou, tanec), druhý se nesoustředí na nevěstu se ženichem, ale fotí spíše reakce okolostojících lidí. Bohužel chuť ušetřit peníze je často větší než chuť po kvalitním fotografickém výsledku, a tak to jediný svatební fotograf dohání tím, že se na svatbě může uhnat…

4) Některé události svatebního dne se nedají předvídat

„Stihl jsi, Petře, vyfotit to dítě, jak strčilo hlavu do dortu?“ Já: „No… ehm… jak to říct…“

Nepředvídatelnost. To je nevýhoda, která je jasně vidět například oproti produktové fotografii focené ve studiu. Fotografa na svatbě často ovlivňují vlivy počasí a lidského chování. Svatební fotograf dopředu netuší, jestli budou mraky, jestli bude pršet nebo jestli bude svítit slunce. Svatební fotograf obvykle neví, jací svatebčané na svatbu dorazí, jaká bude jejich povaha, jak se budou chovat. Proč je to nepříjemné?

Nepředvídatelnost počasí

Vezměte si situaci, kdy vás klienti osloví podle toho, že se jim líbí dramatické mraky na vašich svatebních fotografiích. A pak ve svatební den je obloha jako vymetená. Nebo si vás najdou podle toho, že umíte vytvořit krásné svatební fotografie s hřejivým světlem a měkkými stíny ve zlaté hodince. A pak je ve svatební den zatažená obloha a večer přijde krupobití. Takových situací může být hodně a platí zde dvě důležité věci:

  • potřeba nastavit správné očekávání klientů podle vývoje na svatbě – komunikovat s klienty na předsvatební schůzce (neslibovat někomu mraky, pokud fotograf nedokáže ovlivnit počasí – já vím, pro většinu lidí je to logické, ale jak je to s těmi ostatními klienty?)
  • připravit se společně dopředu na všechny varianty (co se stane, když bude např. v průběhu venkovního obřadu pršet? – bude k dispozici náhradní suchá varianta místa obřadu? – budou k dispozici deštníky? – bude schopný fotograf fotit v dešti? – kam se schovají ostatní lidi?)

Nepředvídatelnost lidského chování

Pokud dávám dohromady skupinku více lidí pro focení, už dopředu vím, že pokud se rozhodnu o nějakou humornou fotografii, někteří lidé budou nadšení, ale někdy se najdou i takoví, kteří mezi nimi budou naprosto otrávení jakýmkoliv humorem. Pokud naopak humor vynechám, někteří lidé ho budou vyžadovatRůzní lidé reagují na různé situace jinak. Jak by bylo krásné, kdybych už dopředu věděl, jak se lidé zachovají, kdo se ve kterém okamžiku rozesměje, kdy a které dítě nasadí legrační výraz tváře, kdy a mezi kým dojde ke spontánnímu objetí nebo polibku.

Nepředvídatelnost může zkrátka přinést zajímavé okamžiky překvapení, ale pro fotografa bývá spíš nepříjemnou vlastností práce, která pak v souvislosti s neopakovatelností vyžaduje bystrou soustředěnost svatebního fotografa.

5) Termín svatebního dne se nedá na poslední chvíli přesunout

„Hele, dneska prší, a vy máte ten venkovní obřad. Když nad tím tak přemýšlím, do toho počasí se mi nechce, ani by z toho nebyly dobrý fotky…“

Když fotíme venku nesvatební portréty, těhotenské fotografie, předsvatební atd. – existuje obvykle určitá možnost termín fotografování po vzájemné domluvě odsunout. Ať už je to kvůli nepříznivému počasí, kvůli onemocnění modelů nebo nemoci fotografa. U svatebního focení taková možnost samozřejmě není. Fotograf si nemůže vzít den volna, když se cítí unavený psychicky, fyzicky, ani když je nemocný. Svatební fotograf by měl vždy přijít do práce s úsměvem a předávat svoji energii ostatním lidem, protože předaná energie se vrací a je pak vidět i na výsledných svatebních fotografiích.

6) Přesuny svatebčanů z místa na místo

„Proč jsou všechny naše skupinové fotografie po obřadu tak přesvětlené?“ „No, ehm, víte…“

Místa pro fotografování se během svatebního dne několikrát mění a někdy je to opravdu rychlé. Klasická místa jsou nejčastěji:

  • místo pro ranní přípravy nevěsty a ženicha (interiér)
  • místo pro svatební obřad (interiér/exteriér)
  • místo pro fotografování skupinek svatebních hostů (exteriér)
  • místo pro svatební hostinu (interiér)
  • místa pro stylizované fotografování nevěsty a ženicha (exteriér)

Základní nepříjemností při přechodu focení z exteriéru do interiéru (nebo naopak) je nutnost úpravy expozičních hodnot, pro některé fotografy změna expozičního režimu (pokud fotograf nefotí neustále třeba na manuální režim). Zmiňuji to proto, že si pamatuji, jak jsem na to v začátcích občas zapomínal, člověk si to zkrátka vždycky neuvědomí, protože se soustředí na jiné věci. Například po obřadu v přítmí kostela vyběhne ven na sluníčko, novomanželé mu kráčí v patách a svatební fotograf má za úkol hned začít fotit novomanžele, jak prochází špalírem svatebních hostů (kteří házejí rýži, okvětní lístky, konfety, atp.) Obzvlášť když má člověk dva fotoaparáty a nekontroluje (na zrcadlovkách) každý vyfocený snímek…

Kromě změn světelných podmínek může dojít k dalším nepříjemnostem, spojených s počasím nebo rozdílem teplot. Jeden příklad za všechny: v zimě se přechodem z venku do tepla vnitřních prostor může rychle zamlžit čočka objektivu a zkuste s tím ihned začít fotit proslov…

7) Stres nevěsty a svatebních hostů

Svatební den není jen o úsměvech, štěstí a radosti, jak by se mohlo nezúčastněnému člověku na první pohled zdát. Zákulisí je plné vyhrocených emocí. Několikaměsíční plánování svatebního dne a svatební den samotný jsou pravou zkouškou soudržnosti páru. A také se ukáže, kdo je pravým přítelem a pomůže, když to člověk potřebuje.

Svatební fotograf nemusí čelit jenom svému vlastnímu stresu, ale musí umět opatrně jednat i se stresovanou rodinou snoubenců. Většinou stres naštěstí obchází snoubence a svatební hosty pouze v dopoledních hektických hodinách a obvykle to není nic strašlivého. Je ale známo, že nejedna nevěsta se ve svatební den promění kvůli vlastní nervozitě ve hororovou bílou příšerku :-) Některé nevěsty jsou skutečně náročné a pečlivé, plánují svatbu více než rok, vloží do svatebního dne veliké peníze. A tak se není čemu divit, když ve svatební den emoce hodně zapracují. Minimálně noc před svatbou už nevěsta nespí, protože nemůže usnout nervozitou, takže se k bolavé psychice přidá i fyzické utrpení posledních dní, nedostatek spánku a únava. Ospalé temné kruhy pod očima způsobí, že nevěsta ztrácí víru v sebe sama – a kam se najednou ztrácí ta vidina perfektního dne, který měl být po všech stránkách dokonalý, nejlepší v jejím životě?

Nevěsty za to nemohou. Ony se tak nechtějí chovat, nutí je k tomu vyhrocená situace. Pokud svatební fotograf slyší, že se nevěsta se ženichem hádají, že se k hádce přidává i celá rodina a že padají i sprostá slova – pravý profesionál a gentleman by se v takových chvílích neměl vysmívat. Pokud nedokáže být oporou, měl by alespoň mlčet nebo se chovat slušně a nezúčastněně. Myslím si, že svatební fotograf není jenom člověk, který má za úkol fotografovat. On má se svatbami už spoustu zkušeností, víc než kdokoli jiný z rodiny. Má být od rána do večera v blízkosti ženicha s nevěstou, oni v něj vložili svoji důvěru pro svůj velký den a fotograf by ji neměl zklamat. Fotograf by měl být proto empatický a být i podporou v nelehkých chvílích.

8) Svatební fotograf musí umět komunikovat

Verbální komunikace – jedna z klíčových schopností dobrého svatebního fotografa. Nestačí, že fotograf skvěle vizuálně komunikuje přes svoje fotografie. Měl by umět i mluvit, např. v takovýchto situacích:

  • Svatební fotograf by měl umět snoubencům sdělit pravdivé a úplné informace o tom, co je ve svatební den s fotografem čeká a nastavit co nejpřesněji jejich očekávání.
  • Svatební fotograf by se neměl bát postavit před stovku (a více) svatebních hostů, promluvit před nimi a zorganizovat si je.
  • Svatební fotograf by měl v průběhu stylizovaného (párového) fotografování umět jasně a přesně vyjádřit, co od nevěsty a ženicha požaduje, jak se mají chovat, případně jak se mají postavit atp. Nejednoznačné zadání generuje zmatek a nežádoucí reakce. Zároveň pak klesá důvěra ve fotografa.

Umět komunikovat může být u fotografů někdy potíž, protože podle mého mínění jsou to většinou plaší introverti. Holt, když už se člověk rozhodne být svatebním fotografem, nesmí se bát vystoupit ze stinného rohu místnosti, často se totiž stane středem pozornosti mnoha cizích očí. Co dělat, když to člověk neumí? Buď se to dá trénovat nebo si může sehnat komunikativního asistenta, který většinu mluvení obstará za něj (nevím o tom, že by někdo takové řešení praktikoval :-)). Anebo může focení svateb prostě opustit a věnovat se místo toho třeba fotografování krajinek (ačkoli focení krajinek má zase jiné svoje těžkosti).

9) Svatební fotograf by měl být empatický

Empatie je další z klíčových vlastností dobrého svatebního fotografa. Záleží samozřejmě na stylu focení, ale pokud má být na výsledných fotografiích zachycené i to „neviditelné“, je potřeba otevřít srdce a začít vnímat svatbu víc než jen očima. Empatie je schopnost vcítit se do druhých lidí. Někdy jsou si lidé povahově blízcí s fotografem, pak je to jednodušší. Někdy jsou ale lidé „z jiného těsta“ a pak se teprve ukáže pravý profesionál, který se dokáže přizpůsobit situaci a bez předsudků se vcítí do role všemožných lidí. Jak praví známá poučka, fotograf by měl být z určité své části schopný fotograf a umělec, ale především dobrý psycholog.

Svatební hosté si někdy přejí, aby fotograf splynul s ostatními hosty, aby nebyl vnímaný jako cizí prvek, ale jako člověk rovnocenný všem ostatním. Přiznám se, že nejsem jeden z těch, kteří rádi táhnou nevěstu večer do tance, že nejsem ten, který by se rád okázale opíjel na baru spolu s dalšími kamarády ženicha. Nevidím na tom nic špatného, někteří svatebčané mají takový sociální spíše zdrženlivý přístup rádi, jiní možná preferují něco jiného a bouřlivějšího. Na předsvatební schůzce se mohou snoubenci o přístupu fotografa informovat. Je jasné, že fotograf, který se každoročně zúčastní několika desítek různých svateb, bude svatbu prožívat jiným způsobem než svatební host, který navštíví svoji první svatbu v životě. Neznamená to, že by fotograf měl znuděně sedět v koutě a na všechny se mračit – i když takový otrávený přístup jsem u některých cizích kameramanů bohužel taky zažil. Osobně vím, že jako svatební fotograf se sice nechechtám každé svatební hře, kterou jsem už viděl doslova stokrát v životě (tím lépe pro fotky, protože focení a smích fotografa nejdou vždycky dohromady), ale svatbu si taky užívám – jiným způsobem. Především dělám to, co mě baví – protože fotím. Starostlivé vybídky svatebních hostů typu „už můžeš položit ten foťák a pojď si s námi zatancovat“ jsou sice míněny dobře, ale míjejí se cílem. Večer už přichází přirozeně únava z celodenní práce, takže jeden dva tance se určitě zvládnou, ale na celovečerní a celonoční tancování to moc není. Focení by neměla být jen práce, ale i koníček, proto svatebnímu fotografovi netahejte fotoaparát silou z ruky ;-)

10) Svatebčané obvykle nepracují v modelingu

Chování svatebčanů před fotoaparátem

Když fotíte svatby, máte před sebou obvykle běžné lidi, kteří se neživí modelingem a před profesionálním fotografem stojí nejspíš poprvé. Nevědí, jak se před fotoaparátem chovat a očekávají, že svatební fotograf je povede krůček po krůčku k úspěšným výsledkům. O to náročnější je focení, protože svatební fotograf musí dávat pozor nejen na technickou a kreativní stránku, ale taky na to, aby dával klientům jasné instrukce. Musí je pozorovat, jestli se chovají správně.

Schválně jsem nepoužil slovo „pózování„, protože stavět normální „nezkušené“ lidi do póz, aby stále vypadali přirozeně, je někdy složité. Někteří lidé pro to mají sice přirozený cit, ale existuje spousta lidí, která to neumí a neví, jak se chovat, tvářit, kam s rukama, nohama, atd. Svatba není od toho, aby sloužila jako workshop pro začínající modely. Nebývá na to ani dost času. K získání základního povědomí o průběhu focení a odstranění základních chyb může pomoct předsvatební fotografování, pojaté jako zkouška nebo nácvik na svatební fotografování.

Naštěstí cílem svatebního fotografování většinou není stylizovat nevěstu a ženicha do role top modelů – podle mě je hlavní, aby si fotografování užívali, aby se chovali co nejvíce přirozeně a aby šlo zachytit jejich vzájemný vztah a náladu dne.

Svatební fotograf, pokud nemá k ruce tým složený z asistentky, vizážistky a stylistky by měl dávat pozor nejen na to, jak se lidé při focení chovají, ale i jestli jsou správně narovnané jejich šaty, zapnuté knoflíky na saku, jak vypadají jejich vlasy atd. Během náročného svatebního dne navíc vizáž trpí, lidé se potí na horkém letním slunci, pláčou (co na to řasenka a make-up?), vlasy se rozfoukají, šaty se postupně od země špiní… Ohlídat si při focení tohle všechno zároveň je přinejmenším náročné a opět je to další věc, která v tomto směru činí svatební fotografování o něco těžším než např. focení v ateliéru (ačkoli focení v ateliéru má zase jiné těžkosti).

Když člověk nemá ideální postavu z magazínu

Nemodelové mohou mít libovolné tělesné proporce, jejich postava může být nízká, silná, nesymetrická, vrásčitá, atd. Obvykle jsou si vědomí každé svojí nedokonalosti a mají kvůli tomu snížené sebevědomí. Lidé s nižším sebevědomím se mohou fotit hůř, protože je těžší je uvolnit, aby se začali chovat přirozeně. Někdy od fotografa vyžadují zázraky a doufají, že žádná nedokonalost nebude na výsledných fotografiích vidět. Je samozřejmě úkolem svatebního fotografa, aby člověk vypadal na fotografiích co nejlépe, v silách fotografa ale není přetvořit člověka v úplně někoho jiného (pokud pominu Photoshop šílenství). Tohle je potřeba si ujasnit už na předsvatební schůzce a vzájemně se informovat, do jaké míry je možné vzhled člověka „vylepšit“. Spousta věcí se dá vyřešit už směrem a kvalitou světla, výškou pozice foťáku a úhlem focení, vhodnou pózou atd. Je ale možné, že některým lidem to stačit nebude a budou vyžadovat extrémní změny velikostí proporcí lidského těla, prodloužení nohou, zeštíhlení paží a pasu, zvětšení prsou, rozostření vrásek, odchlupení rukou ad.

11) Focení svatebního dne je psychicky náročné

Fotografování svatební dne je psychicky náročné hned z několika důvodů. Některé z důvodů už byly popsány výše, jako je časový stres, neopakovatelnost a nutnost koncentrace. Co by to ale všechno znamenalo, kdyby fotograf na sobě nenesl tíhu zodpovědnosti. Právě zodpovědnost je podle mě největším útočníkem na psychiku svatebního fotografa. Na svatbě se může pohybovat několik různých amatérských fotografů z rodiny, když na ně ale nikdo neklade požadavek, aby zachytili všechno důležité, je to spíš zábava než psychicky náročná činnost.

Profesionální svatební fotograf mimoto domlouvá více svateb současně, někdy je fotí i ve dnech následujících přímo za sebou. Nejde, aby jednu svatbu bral zodpovědně a druhou ne, všechny svatby se musejí podařit (alespoň v určitém standardu fotografa). Břemeno odpovědnosti tíží svatebního fotografa na všech svatbách.

12) Focení svatebního dne je fyzicky náročné

Ačkoli se to nemusí na první pohled zdát, svatební fotograf zapálený pro věc toho umí hodně naběhat v průběhu celého svatebního dne. Když k tomu přidáme letní vedro, těžkou techniku a někdy bohužel i špatné stravovací podmínky, pak je svatební focení skutečně fyzicky náročnou aktivitou, kde se pořádně zapotíte.

Fyzickou náročnost může znásobit fotografování ve více dnech po sobě. Pokud jsou to celodenní svatby a fotograf nemá dostatek času se vyspat, nemusí to být sice na úkor kvality fotografií, ale fyzičku to jistě potrápí. Z vlastní zkušenosti vím, že když mám za sebou celodenní focení v pátek a v sobotu, potom jsem v neděli dost vyřízený a prakticky se nezmůžu už na nic jiného než na nějaké relaxační činnosti.

Pít a jíst na svatbě může být oříšek. Některým lidem přijde samozřejmé, že fotografa sami od sebe pohostí. Jiní lidé to tak vůbec nevnímají a fotograf si musí stravu zajistit sám (pokud to nemá ošetřené ve smlouvě). Protože mi bylo v minulosti trapné o takové věci diskutovat na předsvatebních schůzkách, párkrát jsem na to doplatil. Pokud se spolu se svatebními hosty nacházíte v restauraci, kde se vaří jídlo, není problém si něco objednat. O trochu horší situace nastává, pokud fotograf musí opustit místo a začít hledat v nejbližším okolí nějaké stravovací zařízení. Samozřejmě jde pak o čas, kdy může svatební fotograf promeškat něco důležitého. Je potřeba tohle dobře komunikovat s klienty. Osobně mám v předsvatební dohodě uvedené, že neberu zodpovědnost za promeškaný čas, který strávím hledáním stravovacího zařízení, přípravou jídla, čekáním na zaplacení atp. Úplně nejhorší situace ale nastává na místech (mimoměstských), kde je jídlo dopředu napočítané podle počtu svatebních hostů (svatebního fotografa nikdo neuvažoval) nebo je jídlo prostě dovezené, kuchyň ani kuchař tam není a jídlo si nikde v okolí objednat nelze… Jako čtvrtou situaci uvedu příklad, který se mi taky stal: a to že nebyla v celodenním programu svatby určená pauza pro občerstvení fotografa. Někdy totiž nejedí přes den ani novomanželé, najedí se až večer… přitom si neuvědomují, že fotograf vykonává i fyzickou práci a vyčerpává se tak mnohem dřív. Jindy může být program svatebního dne tak nabitý (ruské svatby), že se neustále něco děje, hosté dostávají v průběhu dne malé dávky občerstvení. Přitom od fotografa se očekává, že nemůže na půl hodiny někam zmizet, aby taky alespoň něco snědl. Říkáte, že může? Ano, ale dejte si pozor na odezvu klientů, nejlepší je zkrátka tohle bez ostychu projednat už před svatbou.

Svatební dny probíhají často v létě při vysokých teplotách. Člověk toho hodně vypotí i bez saka a pokud není na dosah voda, brzy přichází stav dehydratace. Musím se přiznat, že mám ve vzpomínkách pořád jeden svatební den, kdy jsem byl po venkovním obřadu a následném focení natolik žíznivý, že jsem se začínal dostávat až do mdlob. Byli jsme už v restauraci a vodu jsem si vyžádal, ale obsluha byla velice pomalá. Nejen pro mě, ale i pro svatební hosty, které obsluhovala prioritně. Čekal jsem několik desítek minut a pak už nebyla jiná možnost než si prostě dojít pro pití k umyvadlu na toalety… Nepíšu to tady kvůli tomu, že by to byla nějaká katastrofická událost. Ale kvůli tomu, abych zvýšil povědomí o tom, že být svatebním fotografem nemusí znamenat jenom přijít na svatbu, dát si pár chlebíčků, poklábosit se svatebními hosty, vyfotit pár fotek a jít si zase domů lehnout.

Přitom by se svatební fotograf neměl před lidmi stavět s vyčerpaným výrazem tváře, naopak by měl ostatním lidem předávat energii, protože zrcadlená energie se pak projeví i na fotografiích. V tom je podobná jakákoliv práce s lidmi. Kdo s lidmi nepracuje, může si dovolit tvářit se ospale a usnout na stole (nezlobte se, píšu s nadsázkou). Fotograf by minimálně při svatebním obřadu usnout neměl :-)

13) Pracovní doba pro fotografování je dlouhá

Délka pracovní doby svatebního fotografa není tradiční osmihodinovka. Není výjimkou, že celodenní fotografování může trvat třeba od šesti hodin ráno do deseti večer, tj. 16 hodin. A to nepočítám čas na dopravu tam a zpátky. Přitom čas na dopravu v případě svateb taky není obvyklých pár minut jízdy do každodenního zaměstnání. Často se může dojezd na svatbu počítat spíš v hodinách než minutách. Pokud má fotograf fyzické schopnosti na to, aby pokračoval druhý den ve focení další celodenní svatby, ta celková délka pracovní doby není zkrátka zanedbatelná.

Některé svatby mají volnější program a fotograf si může v průběhu oběda nebo i později odpočinout. Je potřeba si ale dávat pozor na svatby (např. ruská svatba s velmi aktivním moderátorem), kde program je plně nabitý a fotograf nemá téměř žádný odpočinek. Je potřeba s tím dopředu počítat a řešením může být přizvat dalšího fotografa – pokud to rozpočet dovolí. Nebo se takové svatbě prostě vyhnout, pokud fotograf už dopředu ví, že na ni nebude mít dostatek energie.

14) Nároky na kvalitu svatebních fotografií jsou obrovské

Co vás bude mrzet nejvíc? Když vám fotograf pokazí fotky narozeninové oslavy, portréty dětí, fotky domácích mazlíčků nebo když se „nepovedou“ vaše svatební fotografie? Svatební fotografování bývá pro manžele to nejdůležitější v celém jejich životě. Často je to i jejich jediné profesionální focení v životě. Najímají si fotografa, protože vědí, že budou vypadat lépe než kdy jindy, vizážistka je upraví do krásy, budou mít pečlivě vybrané drahé šaty, dekorace bude pečlivě připravená. Celý svatební den se snadno stane tou největší životní útratou peněz. Samozřejmě fotograf není na svatbě jenom kvůli tomu, aby zvěčnil lokalitu, výzdobu a oblečení, ale aby i (možná především) zachytil tu abstraktní významnost dne: emoce, vztah lidí a slavnostní spojení v manželský svazek. Když k tomu připočteme neopakovatelnost svatebního dne, je jasné, že nároky na kvalitu svatebních fotografií jsou skutečně často obrovské. A je pak na schopnostech a zodpovědnosti svatebního fotografa, aby se s takovými nároky dokázal vypořádat.

15) Svatební fotograf by měl mít kvalitní techniku

K základním nárokům na techniku svatebního fotografa patří:

  • měla by být spolehlivá (odolná a spolehlivě fungující)
  • měla by mít zajištěnou dostatečně dlouhou dobu pro fotografování celého dne (dostatek baterií a kapacity pro vyfocená data)
  • měla by mít záložní řešení – svatební fotograf by měl mít od všeho alespoň jeden kus náhradní (stejné nebo podobné) techniky, v případě poruchy toho prvního kusu
  • měla by zajistit fotografování i při nedostatku světla (světelné objektivy, blesky a LED světla, schopnost fotit na vysoké ISO)
  • měla by být schopná pořizovat snímky i v nenormálních podmínkách (výkyvy teplot, déšť – těsnění, deštníky, nepromokavé brašny)
  • měla by být dostatečně rychlá pro reportáž svatby (rychlost ostření, rychlé sekvenční snímání,…)
  • měla by umožnit zachytit všechno důležité podle stylu fotografa (rozsah ohniskových vzdáleností)

S kvalitním technickým vybavením bohužel často souvisí i vysoká pořizovací cena a vysoká celková hmotnost. Někteří fotografové to mají prostě tak, že nejtěžší na svatebním fotografování je pro ně doslova to, co je těžké – těžký batoh – velká hmotnost technického vybavení :-)

Celý svatební den prochází různými lokalitami s odlišnými světelnými podmínkami, s různou velikostí prostor, na technické řešení má navíc dopad změna denní doby v průběhu dne i změny počasí. Fotograf často přesně neví, co ho dopředu čeká a jakou techniku bude nejvhodnější použít. Celodenní svatební fotografování vyžaduje komplexní technické vybavení. Samozřejmě, fotograf dokáže nafotit svatbu i mobilním telefonem nebo jedním foťákem s jedním objektivem, ale takové řešení většina svatebních fotografů nepoužívá.

Takže čím je svatební fotografování z hlediska techniky obtížné?

  • pro různé svatby a měnící se podmínky svatebního dne je vhodné použít různá technická řešení, a proto si s sebou svatební fotograf často přináší do terénu rozsáhlý fotografický arsenál
  • finanční náročností
  • vysokou hmotností
  • pro zpracování fotografií je vhodné mít k dispozici silný back end, který už klienti nevidí – v podobě vlastních prostor (místnosti) pro klidnou práci, kvalitního fotografického monitoru, výkonného počítače a dalších příslušenství (grafický tablet, kalibrační sonda, záložní datové disky, příp. tiskárna a další)

16) Svatební fotograf musí být všestranný

Na svatbě se fotograf dostane k focení mnoha rozmanitých žánrů:

  • makro fotografie, produktová fotografie detailů a zátiší
  • reportážní fotografie
  • portrétní fotografie
  • skupinové fotografie
  • fotografie architektury
  • krajinná fotografie
  • fotografie jídla
  • umělecká fotografie
  • fotografie dětí
  • noční fotografie s ohňostroji, prskavkami atd.

Nenapadá mě jiný fotografický žánr, který by od fotografa vyžadoval tolik všestrannosti. Ne že by fotograf musel být mistrem v každém z těchto oborů, ale měl by být mistr v tom, aby všechny tyto žánry dokázal zpracovat obdobným způsobem – aby je dokázal spojit do kompaktního celku, kde se nebude kvalita a provedení žádné fotografie výrazně lišit od ostatních fotek. Podle mě je totiž pošetilé fotit svatbu tak, že udělám pár fotek tady, pár fotek tam, portréty umím, tak si na nich dám bezvadně záležet, věci fotit neumím, tak je vyfotím ledabyle… Fotografie ze svatby by neměly být roztříštěnou vzpomínkou, ale krásným, plynulým příběhem, kde je začátek stejně důležitý jako prostředek a konec, všechny části do sebe hezky zapadají a nedá se žádná zamlčet nebo naopak hlasitě vykřikovat.

Fotky z celého svatebního dne by měly odpovídat určitému standardu. To je to, co vždycky radím lidem při hledání jejich svatebního fotografa: aby si vždycky vyžádali přehledy fotek z celých svatebních dnů. Fotografové totiž do svých prezentací rádi vybírají pouze to nejlepší z celého dne, kdy měli náhodou příznivé světelné podmínky atp. Přitom svatební den naopak z větší části ideální podmínky nedoprovází a s tím může mít spousta fotografů problém. Osobně vím, že někteří méně zkušení fotografové si ani netroufnou prezentovat fotky z nějakého celého dne a žádost o celodenní ukázku jsou schopní odmítnout. Takovému „svatebnímu fotografovi“ bych se já osobně v roli budoucího ženicha velkým obloukem vyhnul.

Svatební den není postavený pouze z lidí. Jsou tady malé detaily jako např. prsteny. Ale na druhou stranu tu jsou i veliké celky jako např. zámek nebo jiná budova, kde probíhá svatba. Úkolem svatebního fotografa je dívat se pozorně a zachytit jak detaily, tak i celky a všechno mezi tím. Další důvod, proč je svatební fotografický žánr o něco náročnější.

17) Fotografování svatebního dne neprobíhá v ideálních podmínkách

Typický svatební den je hodně vzdálený od ideálních podmínek, které je možné vytvořit uměle zejm. v ateliéru.

Technické překážky pro svatebního fotografa:

  • složité světelné podmínky a omezené možnosti je měnit
    • málo světla
    • kvalita světla (tvrdé stíny)
    • směr světla (kruhy pod očima při poledním slunci)
    • smíšené barvy světla (žluté světlo od žárovek, modré denní světlo z oken)
  • malé prostory (např. focení příprav nevěsty v panelovém bytě)
  • mnoho lidí (náročná organizace focení skupin, překáží při fotografování)
  • vymezení části prostoru, ve které se fotograf může pohybovat (zejm. při svatebním obřadu)

Kromě párového portrétního fotografování novomanželů bývá fotograf velmi limitovaný tím, jak může podmínky prostředí měnit. To je taky jeden z důvodů, proč fotograf někdy odpoledne nebo večer odchází s nevěstou a ženichem udělat několik portrétních fotografií. Může pak totiž mít podmínky lépe pod kontrolou. Konečně může mít dost prostoru kolem sebe, zvolit světelné vlastnosti, které mu nejvíc vyhovují, může vybrat vhodné pozadí pro fotografie a nasměruje ženicha a nevěstu pod úhlem, který potřebuje. Toto nejde udělat při reportáži. Samozřejmě může být vhodné určité naplánování nebo zásahy během dne. Např. určení směru (orientace), ve kterém se koná venkovní svatební obřad, navigace klientů vzhledem ke světlu, když se oblékají, když krájí svatební dort, když se hází svatební kytice atp.

18) Svatební fotograf průběžně diskutuje s dalšími lidmi

Svatební fotografování není jenom o rozhodování jednoho člověka – fotografa, jak to může být u některých jiných fotografických žánrů. Svatební fotograf musí plány diskutovat s dalšími účastníky akce, především s nevěstou a ženichem nebo s koordinátorkou, s kameramanem, ráno s vizážistkou, odpoledne s dýdžejem nebo s moderátorem a s dalšími. Vizážistka sama od sebe neví, jaké jsou momentální potřeby svatebního fotografa. Když jí to fotograf sdělí, tak nejspíš taky ráda přispěje k lepším fotografiím, tím, že se na okamžik postaví z druhé strany, otočí nevěstu ke světlu atp. Dýdžej neví, že první novomanželský tanec na místě A je kvůli roztříštěnému světlu horší než tanec na pěkném místě B, kde je například i možnost zakomponovat do snímku západ slunce.

Svatební fotograf by měl znát důležité časy v harmonogramu, čas západu slunce a další, přizpůsobovat se průběžně situaci. Když bylo předem naplánováno, že na skupinové fotografování bude vymezeno jenom 30 minut, neměl by tohle časové omezení zbytečně trojnásobně překročit. Práce na svatbě je týmová záležitost a všichni by se měli společnými silami snažit o co největší spokojenost klientů. Vždyť to není jenom byznys, pro klienty je tento den opravdu důležitý.

Když se klienti rozhodnou najmout si zvlášť svatebního fotografa a zvlášť svatebního kameramana, tak by se tahle dvojice (nehledě na tom, jestli spolu už někdy předtím spolupracovali nebo ne) měla snažit spolupracovat v zájmu co nejlepšího společného výsledku. Není to o tom předhánět se, kdo z nich je lepší a kdo dodá krásnější výsledek. Není to ani o tom vzájemně si překážet. Vzájemná spolupráce je sice někdy o kompromisech, protože film a fotografie někdy vyžadují rozdílné podmínky, ale ten kompromis může být co nejlepší, pokud je řešený správně kolegiálně.

19) Svatební fotograf musí být zkušený

Zkušenosti fotografa jsou při svatebním dnu nedocenitelné. Jsou velice důležité a podle mého názoru určitě důležitější než fotografická technika, kterou používá. Zkušený šikovný fotograf vám z mála vytvoří hodně. Na druhou stranu nezkušený fotograf dokáže všechny svatební fotografie krásně pokazit.

Zkušený svatební fotograf ví, v jakém přesném pořadí probíhá svatební obřad, k jakým odchylkám může dojít a na co se má ve který okamžik zaměřit. Některá rozhodnutí už řeší spontánně, a tak má více prostoru na kreativnější myšlení. Zkušenosti šetří čas a přinášejí více zajímavých záběrů, které třeba trvají jen zlomky vteřin.

Zkušený fotograf už ví, které technické řešení v určité situaci funguje a které prostě fungovat nebude, ani kdyby se na hlavu stavěl. Přemýšlí ve schématech, např. co se světelného řešení týče, zažitá schémata už umí aplikovat ve zdánlivě nových lokalitách, kde ještě předtím nikdy nebyl. Spousta situací pro něj není nových, protože určité vzorce chování klientů se opakovaně objevují na každé svatbě.

Zkušený fotograf už nefotí bezmyšlenkovitě jednu fotku za druhou. Už má při práci před očima výsledný produkt, například fotoknihu a fotí plánovitě vlastně tím způsobem, že cíleně zaplňuje jednu stránku fotoknihy za druhou, rozmýšlí si kvůli tomu orientaci fotek (na výšku/na šířku), použití ohniska, obsah a barevnost fotografií, aby k sobě fotky pěkně pasovaly. V tomto smyslu je to náročnější než vytvořit deset portrétů v ateliéru, které vedle sebe nikdy nebudou vystavené, takže není potřeba je k sobě kompletovat (a někdy je možná i žádanější zaměřit se u takových portrétů na větší rozmanitost, aby si klient vybral podle vlastního vkusu).

20) Zpracování svatebních fotografií zabere dlouhý čas

Svatební fotografování přináší typicky veliké množství výsledných fotografií, větší než u mnoha jiných fotografických žánrů. Nejen že jich je hodně vyfoceno (množství může jít do tisíců), ale klienti jich také hodně požadují k úpravě a předání jako výsledný produkt (obvykle několik set kusů). Svatební den s sebou přináší prostě spoustu situací a nejde z toho vylovit jenom některé „nejhezčí“ snímky, je potřeba mít k dispozici příběh celého dne.

Osobně fotím na svatbách hodně „odpadních“ fotek a nestydím se za to. Situace na svatbě se neopakují a nechci riskovat jejich promeškání. Lidé mrkají, otevírají ústa atp., ne vždy je možné stisknout spoušť v nejlepší okamžik. Podle mě je lepší mít více fotek než méně, ze kterých se nedá vybrat žádná povedená. Není čas vyčkávat na pravý okamžik, někdy je potřeba vyfotit něco tzv. „na jistotu“ a pak teprve začít experimentovat a přidávat další záběry – nebo prostě jen vyčkávat na zlepšení děje před objektivem.

Mnoho vyfocených snímků znamená samozřejmě delší čas na jejich procházení a na výběr nejdůležitějších svatebních fotografií. Vím, že někteří svatební fotografové mají k fotkám vytvořený vřelý vztah, a tak je postupné vyřazování svatebních fotek bolí. Vybrané fotografie samozřejmě taky nejsou vždycky ve všech parametrech dokonalé, proto je potřeba je alespoň „opravit“, ne-li „upravit“. Celkový čas na zpracování svatebních fotek může být proto velice dlouhý. Lidé si často neuvědomují, že zpracování velkého množství fotografií může svatebnímu fotografovi zabrat i několikanásobně více času než samotné focení. A při tom je na fotografa opět kladený tlak, aby fotografie dodal co nejdříve a ne za půl roku. Do toho přichází další fotografování svateb, protože sezóna trvá jen pár měsíců a hodně zakázek je tak poměrně dost nahuštěných do relativně krátkého časového období.

21) Svatební fotograf musí být schopný vyniknout v konkurenčním davu

Není tajemství, že dneska má fotoaparát každý člověk alespoň v chytrém telefonu, a tak se mohou všichni s nadsázkou považovat za svatebního fotografa. Stále ale zůstává platné, že technika nedělá fotografa fotografem. Důležité jsou hlavně schopnosti a zkušenosti člověka stojícího za fotoaparátem. A i když svatební fotograf může zvládat fotit jako skvělý génius, přesto je mu to k ničemu, když neumí svoje fotografie nabídnout a prodat publiku. Dalo by se namítnout, že tenhle fakt je platný pro všechny fotografické žánry, nejen pro svatební tématiku. Kapitolu jsem přesto zařadil a to z toho důvodu, že chuť dělat svatebního fotografa má dneska opravdu kdekdo, a tak je konkurence zdánlivě obrovská. Nemluvím samozřejmě o tom, že výsledky většiny z těchto amatérských, poloprofesionálních (a bohužel ani některých profesionálních) fotografů nedosahují ani základních kvalit a nechci tady rozvíjet ani myšlenku, jaký dopad to má na trh a na vnímání profese svatebního fotografa. Účel článku je upozornit na náročnost svatebního fotografování, proto chci upozornit jen na dvě věci:

  • svatební fotograf musí vedle všeho zde popsaného umět zaujmout diváky a získat tak svoje klienty, mezi velkým množstvím svatebně nadšených lidí to může být poněkud náročnější
  • některé fotografické žánry nejsou oproti svatebnímu focení tolik atraktivní, protože např. vyžadují ateliér, velice drahé teleobjektivy, pravidelné cesty do zahraničí, atp. Zkrátka svatební fotografie je hezky „na dosah“ i začínajícím amatérům

22) Rozloučit se na konci dne

Jako poslední důvod, proč svatební fotografování patří mezi náročné fotografické disciplíny, odcituji tým z LUMA PHOTO, jejichž slova jsem našel na serveru Svatební Planeta v kategorii Co je nejtěžší na svatebním fotografování. Myslím si, že jim tady určitě patří čestné místo. Jak známo, svatební fotografové jsou srdcaři. LUMA PHOTO píše, že nejtěžší na svatebním fotografování je: „rozloučit se s novomanželi a svatebními hosty, protože skvělý den, kterého jsme byli součásti, je u konce.“ 

Zajímavé reference:


Blog pro svatební fotografy
» Úvahy svatebním fotografům
3. 4. 2019, aktualizace 10. 12. 2019
Autor: svatební fotograf Petr Doležal
INSTAGRAM a FACEBOOK
Komentujte nebo mi napište.
Přihlásit se k odběru RSS

Komentujte

  Odebírat  
Upozornit na